V údolí řeky Želetavky je pěkně rušno. Desítky dětí divoce běhají mezi stany a prostorem před hlavní budovou tábora. Pomalu se smráká a přestože je parný červenec, mají děti na sobě teplé čepice i rukavice. Nad jejich hlavami se kolébají Morany různých tvarů a barev.

„Máme totiž únor a dnešní večer bude patřit právě pálení Morany,“ vysvětluje nezvyklé počínání dětí vedoucí tábora Marta Malenová. Děti letos v rámci táborové hry prožívají takzvaný Zblovický rok. Během dvanácti dnů pobytu prožijí děti dvanáct měsíců.

„Po příjezdu měly děti tříkrálový večer a dnes jsme právě v únoru. Byl tady pěkný mráz, na nástupu jsme byli v zimním oblečení,“ vysvětluje nevšední počínání dětí. Všudypřítomní komáři ale každého přesvědčí, že tady mrzlo opravdu jen těžko.

„Příprava na večerní program! Nástup před jídelnou,“ ozve se z reproduktorů hlas jednoho z vedoucích. Děti se začínají hromadit na několika čtverečních metrech mezi budovou jídelny a tábořištěm. Okukují si navzájem Morany. Každý oddíl má svou a je přesvědčený, že tu nejlepší.

Heslo: Masopust!

Celou středu věnovali táborníci přípravám na večerní program. Denní rozkaz, který visí na tabuli vedle stanů, hlásá: Úkol dne – vyrobit a vynést Moranu. Heslo dne: Masopust. Službu má oddíl Jardy Svobody a Karla Zámostného.

„Ráno jsme vstali do mrazivého dne a chystali se na masopust. Všichni si připravovali oddílová trička. Holky v červeném jsou Yukonské kočičky, kluci v modrém jsou Rockeři,“ přibližuje hlavní vedoucí. Přes šablonu si děti barvou na látku namalovaly originální oddílové symboly.

„Abychom byli otužilí, koupali jsme se v jezeře, které představoval náš bazén,“ ukazuje jedna z dívek na bazén na návrší. Pak přišla na řadu koblihová soutěž. Děti se pokoušely sníst koblihy s rukama za zády.

Teď ale vedoucí oddílů představují svá díla.

„To je naše Mařka a pochází ze země paruk,“ představuje dívka Moranu oddílu Světlušek.

Na scéně se objevuje speciální Morana i s plastovými ňadry. „Tohle je Lednice z radnice. Lednice proto, že kam přijde, tam je mráz. Kosu má proto, že nám bere úrodu a na tuhle speciální kytaru hraje proto, aby přilákala všechny, které chce dostat,“ popisuje svoji Moranu větší kluk. „Proto jí spálíme, aby tady byla jen kvalitní hudba,“ křičí nakonec a hordy dětí propukají v řev a nadšeně tleskají.

Třiaosmdesát dětí pak přenáší Morany k řece. Vedoucí zapaluje jednu Moranu za druhou.

„Ukažte palcem, co s ní mám udělat,“ volá na dav dětí na břehu řeky. Téměř všechny palce směřují dolů a Morana letí do chladných vod Želetavky.

Když Morany odplují, na řadu přichází oblíbená diskotéka. Střídá se rocková hudba s českým bigbítem, potom, podle starších kamarádů, děti tančí na raperskou muziku. Dva kluci předvádějí break dance. Ostatní je v kruhu obklopí a tleskají.

„Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra,“ hulákají děcka za doprovodu Karla Gotta a skvěle se baví.

Tábor mezitím hlídá sedmiletý Filip s kamarádem Tadeášem. „Tak čau a vem si bonbón,“ loučí se Filip Špaček s redaktorem, když zodpovědně odepíše návštěvu tábora z knihy v budce u brány.

Údolím Želetavky mezitím duní muzika. Utichá až přesně o půl desáté. V deset zní večerka. „Bílý měsíc…,“ zpívá Pepa Melen. Děcka ještě nějakou chvíli brebentí ve stanech a těší se na další táborový den. Čekají je velikonoce a pomlázka.