Dnes se živí organizováním takzvané zážitkové turistiky, která nemá nic společného s thajským vězením. Vlastní také vinný sklep a vyrábí vlastní víno. O uplynulém víkendu jej mohli lidé vidět ve zcela nové roli. Ve znojemském divadle uváděl představení známého herce Jaroslava Duška.

Když jste Jaroslava Duška uváděl, tykali jste si…
S Jardou jsem se seznámil řízením osudu. První setkání s ním bylo při chůzi po žhavém uhlí na severu Čech, které jsem chtěl s kamarádem vyzkoušet. Věděl, jsem, že hraje představení Čtyři dohody v Praze Na lávce. Bývá vždycky naprosto vyprodané. Když jsem představení viděl, byl jsem z něj nadšený. Proto jsem se herce zeptal, jestli by toto představení nemohl zahrát i ve Znojmě. On souhlasil, ale s podmínkou, že výtěžek bude použit na charitativní účely.

To řadu diváků příjemně překvapilo. Kam peníze směřovaly?
Jarda i jeho dva kolegové hráli za zkrácený honorář. Lístek byl trochu dražší, než v Praze, ale my jsme si řekli, že lidé tyto peníze za představení určitě dají. Z každého lístku tedy šly tři stokoruny na charitu. Ze sobotního i nedělního vystoupení jsme získali celkem devadesát tisíc korun. Dostal jsem doporučení a zašel do sociálního družstva Znovoz za vozíčkáři a také Do TyfloCentra, které se stará o nevidomé. Dohodli jsme se, já Jardovi poslal informaci, kam peníze půjdou a jemu se to líbilo.

Plánujete podobné aktivity i do budoucna?
Krátce po představení mi volala řada lidí, jestli s Jardou něco podobného nepřipravíme znovu. Já si však myslím, že dobrého po málu a tak jsme se dohodli, že nebudeme spěchat. Na podzim bychom ale chtěli připravit jiné představení, Vizitu. Je to naprosto něco jiného, než Čtyři dohody. Jde o neuvěřitelnou, čistou improvizaci, kdy herec aktivně pracuje s diváky.

Jak jste se ocitl na skále v africkém Ománu?
Díky vandrocestě do Ománu, kde jsme se před dvěma týdny chtěli porozhlédnout kvůli zakázkám pro naše klienty. Šli jsme s kamarádem Karlem takový tříhodinový trek. Přišli jsme na konec cesty a místní nám řekli, že na skále jsou via feráty (zajištěná cesta v náročném horském terénu, vybavená jistícími lany, železnými stupačkami případně dalšími pomůckami pro výstup, pozn. red.). Lezli jsme nahoru a neměli jsme vůbec nic. Říkali jsme si: buď to dáme nebo ne. Zpátky se nám tři hodiny šlapat nechtělo. Tak jsem to dal, ale byla to síla.

Manželka vám podobné eskapády toleruje?
Čekal jsem, že bude nadávat, když jsem jí pouštěl video z výstupu. Ale ona se jen smála. Jenže to riziko výstupu je srovnatelné s rizikem cesty autem do Prahy…

Jak to tehdy bylo s uvězněním v Thajsku?
To byla mladická nerozvážnost. Měl jsem víza jen do Thajska a chtěl jsem ještě do Malajsie na výlet. Zařídil jsem si jen jednocestní vízum a po návratu z Thajska nebylo na hranicích možné získat vízum nové. Tak jsem šel jinou cestou a na letišti mě chytili a uvěznili. Bylo to celkem drsný, ale s dobrým koncem.

Jaké dobrodružství plánujete pro letošní rok?
Letos mě čeká každodenní usilovná práce na sobě…

Vlastníte vinný sklep, takže asi nejste abstinent…
Dobré víno je koncentrovaný sluneční svit. Když se pije rozumně, nemůže uškodit.