Krev začala dávat v osmnácti letech, ještě jako studentka Střední zdravotnické školy ve Znojmě. „Chodila jsem někdy na praxi pomáhat na transfuzní oddělení. Již tehdy jsem měla možnost vidět, jak odběry probíhají a byla zde vždy pohoda, neboť s dárci bývala legrace. Dárcovství jsem přerušila jen na dva roky, kvůli zdravotním potížím a v době těhotenství. Hodnoty krevního obrazu neodpovídaly normě a v nemocnici naopak zvažovali, zda mi nemají krev dát. Pomohly léky a zanedlouho jsem darovala krevní plazmu,“ zavzpomínala Černá, která dnes na zdravotnické škole vyučuje.

A často pobývá i mezi nemocnými. „Vidím, jak jim tato tekutina ve většině případech navrací život.

V mládí to bylo proto, že jsem chodila na transfuzní oddělení pomáhat a v prvním ročníku mi zemřel tatínek, který byl vážně nemocný. Tehdy jsem vůbec netušila, že budu dárcem tolik let,“ podělila se.

Elektrokoloběžky na jihu Moravy. Ilustrační foto
Dopravní novinka ve Znojmě: lidé si mohou půjčovat sdílené elektrokoloběžky

Srovnává podmínky pro darování krve před lety a dnes. „Jednak se dlouho čekalo, než byly pořízeny laboratorní výsledky, podle kterých se rozhodlo, zda nám může nebo nemůže být krev odebrána. Nebyl ani přímý kontakt se sestrami, které v boxu odebíraly krev. Mluvily na nás přes skleněnou přepážku a otvorem jsme prostrčili ruku. K odběru se používaly jehly, které byly nejen silné, ale občas méně ostré. Odběr trval delší čas a krev se odebírala do skleněných lahví.

Dnes je realita úplně jiná, na dárce čeká krásné prostředí a ráda se na hematologicko-transfuzní oddělení vracím. Všichni jsou zde milí a opravdu se zde cítím dobře,“ ocenila dárkyně.

Dárcovství ji také motivuje udržovat se v kondici. „Snažím se cvičit, mám ráda turistiku, jízdu na kole, plavání. Strava je také důležitá. Dbám na dostatek ovoce, zeleniny a potřebuji i stravu s dostatkem železa a bílkovin. Před samotným odběrem dodržuji požadavky, jako je nejíst tučné jídlo, dostatečně pít a je zakázán i alkohol, ale i s tím nemám problém,“ směje se.

Tomáš Valihrach u krajského soudu v Brně.
Muž v opilosti spolykal sedm prášků, teď je souzen za pokus o vraždu ve Znojmě

Úskalím mohou být podle ní komerční odběry za peníze. „Krev by měla příjemci pomoct, ne ublížit. I k odběru plazmy se dostavují bohužel i lidé, kteří porušují předpisy, mnohdy problémy zamlčí a neuvědomují si, že nepomohou, ale nemocnému přitíží,“ poukázala.

Své nadšení a filosofii předává dál a dárcovství strhla mnoho dalších lidí. „Na svém pracovišti jsem přišla s myšlenkou, že bychom mohli chodit pravidelně darovat krev. Takže dvakrát do roka přicházíme s našimi studenty na odběry krve. V říjnu nás čeká společný už osmnáctý odběr krve. Mimo žáků a studentů se dárci stali i moje kolegyně a dárcem je i ředitel školy. Mnozí z nich získali už ocenění MUDr. Jana Janského, a to od bronzové až po zlatou plaketu. Dále naše řady doplňují i rodinní příslušníci kolegyň i žáků a studentů. Přivádí i kamarády, přítele, přítelkyně,“ vyjmenovala Černá.

Přátelé cestovatelů Hanzelky a Zikmunda po nich pojmenovali ulici v Prosiměřicích na Znojemsku.
Prosiměřičtí pojmenovali ulici po Hanzelkovi a Zikmundovi. Přátelili se

Nábor provádí se spolupracovníky na Střední škole technické ve Znojmě i gymnáziu Dr. Karla Polesného. Pomáhá v národním registru dárců dřeně i populární Kabelkománii z níž jde výtěžek pro

„Vždy ostatním říkám, že nikdy není pozdě. Doufám, že mi zdraví ještě dovolí a budu moci v dárcovství pokračovat,“ přeje si Olga Černá.

Byla přítomna i předávání ocenění pětapadesáti dárců krve, kteří ve středu převzali Zlatý kříž Českého červeného kříže druhé a třetí třídy za 120 a 80 odběrů. Uskutečnilo se na nádvoří Minoritského kláštera ve Znojmě.