V uplynulém roce se na ni obrátilo více jak padesát lidí. Mezi nimi jsou i tři týraní muži. Třicet procent obětí pak přichází opakovaně. „Především za námi chodí ženy, které jsou oběťmi partnerského domácího násilí. U mužů, kteří nás kontaktovali, nešlo o násilí fyzické, ale spíše psychické. Partnerky jim bránily ve styku s dětmi. Popsat konkrétní případ je pro mě hodně těžké. Každá z obětí by se mohla v příběhu vidět,“ řekla vedoucí Poradny pro oběti domácího násilí Radka Sovjáková. Nejtěžším krokem pro týranou ženu je přijít do poradny. „Když se k nám klientka dostaví, tak si s ní co nejvíc popovídám. Pak se snažím navrhnout nějaké varianty, které jsou pro ni přijatelné. Mohu ji nabídnout i pomoc psychologa,“ uvedla Sovjáková. Loni na podzim se poradna přestěhovala z Hradiště do středu města na ulici Dolní Česká.

„Díky tomu, že jsme se přemístili, nám výrazně narostly kontakty. Chodí lidé, kteří jsou ochotní o svém problému otevřeně hovořit. Je těžké mluvit o výsledcích, ale každý krok, konzultace a posun, je pro nás obrovským úspěchem,“ popsala vedoucí. Ve Znojmě na Hradišti funguje nový Domov pro matky v tísni, který má i jeden krizový pokoj. „Někdy se stane, že naše klientky se stanou klientkami domova, se kterým pravidelně spolupracujeme,“ sdělila Sovjáková. Poradna funguje díky Nadaci rozvoje občanské společnosti, která je jednou z jejich hlavních partnerů. Financuje všechny služby, které jsou pro klienty zdarma. Nabízí sociální, psychologické a právní poradenství.

„Měla jsem tu případ, kdy se žena rozhodla odejít od manžela. Nebylo zde fyzické násilí, ale spíše ekonomické a sociální. Dotyčná se dokázala během čtyř měsíců postavit na vlastní nohy a postarat se o sebe a dítě,“ řekla vedoucí. Posláním poradny pro oběti domácího násilí Tereza je pomoci týraným řešit obtížnou životní situaci a posílit jejich sebedůvěru. Cílem je začlenit je zpět do společnosti.Od ledna může policie útočníka vykázat z domu. Bez projednání před soudem minimálně na deset dní. Soud pak může odloučení od rodinného krbu prodloužit ještě o jeden měsíc, v extrémních případech až na jeden rok.

Mlácená žena: Dům pro matky v tísni je mi domovem

Pro spoustu lidí je vlastní střecha nad hlavou samozřejmostí. Ne však pro mladou matku Simonu, která má čtrnáctiletou dcerou Ivetou. Ty mají obě plnou hlavu starostí. Pocházejí z Teplic, odkud už dvakrát utekly. „Odešla jsem ze Severních Čech, protože mě druh, otec Ivety, bil a strašně na mě žárlil. Jeho výstupy byly horší a horší,“ říká týraná matka Simona. Ona, ani dcera nevěděla, co mají dělat, a snažily se vyhledat nějakou pomoc. „Jsem věřící, a tak první, co mě napadlo, bylo zajít u nás v Teplicích na faru. Tam mi poradili, že můžu odjet co nejdříve na jižní Moravu,“ povídá matka.

Již minulý rok v létě strávila s dcerou nějaký čas na faře ve Vranově nad Dyjí. Po pár týdnech ji ovšem kontaktoval její druh a ona uvěřila, že se změnil. Rozhodla se proto vrátit zpět do Teplic. „Všechno ovšem začalo nanovo. I když přítel neměl vůbec žádný důvod, začal mě znovu bít a podezřívat. Bála jsem se chodit domů,“ říká. Na internetu si tedy našla kontakt na znojemskou Charitu. „Vše jsem se snažila co nejdříve vyřídit.Ve Znojmě mi vyšli vstříc a azylový dům pro matky v tísni se brzy stal pro mě i dceru opravdovým domovem,“ říká Simona.

Našla si práci jako pokladní v supermarketu. „Nyní se obě dvě cítíme stokrát lépe. Po těch pěti letech bití, stresu a nervů již nechci svého bývalého druha nikdy vidět. Šanci mu už určitě nedám. Jednu už dostal loni v létě. A jak to dopadlo,“ vysvětluje. Dcera na svého otce přesto často myslí. Vrátit se k němu ale už nechce. Bojí se, že by se všechno zase vrátilo do starých kolejí. „Nyní prožívám v domě pro matky v tísni klid a pohodu,“ popisuje. Týraná matka má v Teplicích sestru, se kterou si často telefonuje. „Rodiče mi umřeli, když jsem byla ještě malá,“ smutně vypráví. „Do budoucna bych pro nás chtěla najít nový domov. Nikdy bych už nechtěla zažívat ten strach a nejistotu,“ uzavírá mladá matka.