Mezi jeho největší závody patří cyklistická Tour de France. Zimovčák jako první člověk na světě zdolal před dvěma lety přes tři a půl tisíce kilometrů dlouhou trať na vysokém kole.

„Ani jsem si nepředstavoval, jak to bude obrovsky náročné. Velociped není stavěný do kopců, byla to pro mě velká zkouška,” vypráví Zimovčák.

Denně musel ujet až dvě stě kilometrů a po francouzském pelotonu si říkal, že už nikdy na takový závod nepojede. „Člověk časem pookřeje, takže stačilo pár dní a znovu jsem měl touhu závodit. Poté jsem se tedy účastnil závodu Giro d'Italia a letos se chystám na Vueltu do Španělska,” říká s úsměvem Zimovčák.

„Startuji prvního září a pojedu jednadvacet etap. Celý závod je skoro tři tisíce čtyři sta kilometrů,” dodává.

Josef Zimovčák sportuje od malička, jízda na velkém kole ho uchvátila. „Poprvé jsem se na velocipedu svezl před devětadvaceti lety, vrcholově už jezdím osmnáct let. Je to pro mě určitý druh odreagování a zábavy,” popsal Zimovčák.

„Učil jsem se styl jízdy zhruba tři dny. Dětem to jde ale rychleji, protože se nebojí pádů,” vypráví.

Jak dodal, sednout si na velociped je jako vyskočit na hřbet koně. Je to podobný styl jízdy. Pořídit si velké kolo v současné době není problém. V České republice existuje několik firem, které velocipedy vyrábějí. „V Česku je zhruba sedm výrobců a i já kola vyrábím. Je hezké, že tento druh sportu láká čím dál víc nadšenců, kteří zjistili, že na velocipedu se dá projet kus světa,“ sděluje Zimovčák. On sám to dokázal na několika závodech.

Josef Zimovčák přijel do Miroslavi na Znojemsku na pozvání představitelů Občanského sdružení Společně, kteří připravili se známým sportovcem zajímavou besedu. Dobrovolný výtěžek věnovali organizátoři sdružení třem rodinám, jimž nedávno vyhořely domy.

Místní lidé měli v Miroslavi také možnost si jízdu na vlastní kůži vyzkoušet a na prostranství u kulturního domu bylo veselo. Některé pokusy totiž skončily zajímavými pády a některé i plynulou jízdou.