Projít si zrušený znojemský pivovar od sklepů z první čtvrtiny osmnáctého století po půdu nad varnou nebo nahlédnout do opuštěných sálů Louckého kláštera. Taková nabídka přiláká ke znojemskému hradu a k bráně v Klášterní ulici po oba víkendové dny stovky lidí.

„Jsme tu čtyři, dvě studentky a dva absolventi brněnského Vysokého učení technického. Návštěvníků chodí tak mezi třiceti a čtyřiceti v jedné skupině. Hned v první výpravě jsme měli bývalého údržbáře, který samozřejmě v pivovaru zná každou kliku, a také pomocníka sládka. Občas se stávalo, že výklad trochu převzali místo nás, ale bylo to příjemné a zajímavé," popisuje mladý architekt Josef Veselý.

Spolu se svými mladšími kolegyněmi nejprve návštěvníkům přiblíží historii znojemského hradu a posléze vývoj pivovaru od jeho barokních počátků po poslední léta před zavřením. Potom je vede do bývalé sladovny a jejích sklepů, které patří k nejstarším dochovaným částem dnešního pivovaru. „Dnes už v pivovaru z jeho někdejších technologií nezbylo skoro nic. Po skončení výroby vlastník všechno odvezl. Co šlo použít převezl do výroby jinam, co použít nešlo, skončilo ve sběru," podotýká při procházce klenutými sklepy z první čtvrtiny osmnáctého století Veselý.

Pak vede návštěvníky do varny. Ta si jako jediná své vybavení, kotle z plzeňských Škodových závodů, zachovala. Prohlídka pak končí na půdě nad varnou. Z okna jedné z místností obdivují lidé výhled na historický střed města. Nejsou zjevně první, kdosi v ní totiž zanechal dvě křesílka, a dokonce obstarožní telefon stále zapojený ve zdi.

Hosté odchází většinou potěšení. „Jako Znojmáka mě pivovar samozřejmě zajímá, vevnitř jsem ale poprvé. Škoda, že dopadl takhle, najít využití bude asi hodně těžké," poznamenává jeden z návštěvníků Jiří Koukal. Ještě dodává, že hned pokračuje do Louky, kterou také ještě zevnitř neviděl.

Loucký správce Bohuslav Stix má ještě rušnější den než průvodci v pivovaru. „Jsem příjemně překvapený, dnes je v jedné skupině víc lidí než loni za celý den," pochvaluje si Stix a vede snad sedmdesát lidí na hodinovou prohlídku klášterem. Cestou trousí vtípky, ukazuje obrovský klobouk pod schody, který prý zbyl po jednom vystoupení Lucky Vondráčkové, místnost, kde sídlili lidé od kontrarozvědky, i sál, který vojáci používali jako síň tradic. Hosté nahlíží i do jedné místnosti, kde jim pod nohama praskají skořápky ořechů rozložených po podlaze k sušení.

„Jsme tu vůbec poprvé. Neměla jsem žádnou představu, jak bude klášter vevnitř vypadat. Rozhodně je výborný nápad takové prohlídky pořádat," pochvaluje si na odchodu Zita Preisová, jedna z návštěvnic.