Osmadevadesát let mají dnes pamětníci březnové okupace z roku 1939, kteří tehdy byli plnoletí. Takových lidí je však dnes mezi živými velmi málo. A tak vzpomínky na mrazivou okupaci německých vojsk na Znojemsku znají dnes spíše vnuci pamětníků.

Desetiletým chlapcem byl v době okupace Jiří Vrbka ze Znojma. Jeho příbuzný Robert Špaček slýchal Vrbkovo vyprávění poměrně často. „Vyostřené nálady mezi německými a českými obyvateli Znojma se přenesly i na děti. Pan Vrbka byl tehdy žákem třetího ročníku školy. Když Němci zabrali příhraničí, musely české děti změnit školu. Kluci měli takové partičky a ty se tehdy hodně dělily národnostně. Rvali se mezi sebou. Němci mlátili Čechy a naopak. Občas se nějaký německý kluk připojil k Čechům, český klučík k Němcům… Potom vznikla smíšená škola na Pontassievské ulici, kde je dnes gymnázium. Školu vychodil v šesté třídě,“ uvedl Špaček.

Pamětník má také vzpomínky na nálety bombardérů. „Říkal, že byl dole ve městě kde byly mlýny. Když byl nálet, začal panikařit. Chytil ho jeden německý voják a vysvětloval mu jak se má chovat. Říkal mu, že když je bomba nad ním, má si lehnout na zem, že dopadne někam jinam. Takže mu radil, jak být klidný a přežít,“ dodal pamětníkův příbuzný.

Historik Petr Eckl připomíná, že událostem z března roku 1939 předcházely na Znojemsku zásadní změny o půl roku dříve. „Ptáme-li se, jak vypadalo ono osudové ráno 15. března na Znojemsku, je třeba si nejprve uvědomit, že toho dne nedošlo k podstatné změně neblahého stavu, který za dramatických okolností jistým způsobem vyvrcholil na počátku října předchozího roku obsazením velké části Znojemska na základě přijetí mnichovského diktátu. Okolí Znojma osídlené převážně německým obyvatelstvem se totiž ocitlo v říšském záboru již v prvních říjnových dnech roku 1938,“ upozornil Eckl.

Výjimku představovalo několik českých obcí v severozápadní části někdejšího znojemského politického okresu a Moravskokrumlovska. „Dokonce v případě Dobřínska a Jezeřan se jednalo o zábor neoprávněný a tyto české vsi byly po vlně protestů vráceny okleštěné ‚druhé republice‘. Perzekuované české obyvatelstvo se z německého záboru pokoušelo houfně vystěhovat do zbytku Československé republiky. Během zimy 1938/39 se zdánlivě nic nedělo, situace však připomínala pomyslný klid před bouří,“ popsal měsíce před okupací země historik.

V březnu 1939 se ukázalo, že dny druhé republiky jsou sečteny. Vyhlášení slovenské samostatnosti a vstup německých jednotek do zbytku Čech a Moravy jí zasadily smrtelnou ránu. A jak tedy středeční ráno 15. března na Znojemsku vypadalo? „Ten den provázelo nevlídné počasí. Sníh s deštěm znepříjemňovaly už tak ledový vítr. Německé jednotky projíždějící v brzkých ranních hodinách prázdnými silicemi nenarazily na téměř žádný odpor. A tak postup nepřátelských jednotek komplikovalo vlastně jen počasí. Hodinu po poledni bylo celé území Čech a Moravy obsazeno. Okupované jihomoravské pohraničí bylo po 15. dubnu začleněno do župy Niederdonau a rozděleno mezi dva okresy – landraty – Znojmo a Mikulov,“ dodal Eckl.

V Brně vítali okupační armádu místní Němci. „Když od ranních hodin armáda najížděla do ulic, vítali ji hlavně brněnští Němci, kteří na to už byli patrně připravení. Ostatní tušili, že se něco bude dít a tak neprotestovali. Bylo to hrozné překvapení,“ popsala historička Milena Flodrová.

Dva dny po začátku okupace přijel do Brna Adolf Hitler. Naděžda Bartoňová byla tehdy malá dívka. „Do třídy vběhl rozechvělý třídní učitel a řekl nám o Hitlerově příjezdu. Poradil nám, abychom rychle jeli domů,“ vzpomínala.

Rozhodla se tehdy, že zamíří na hlavní vlakové nádraží. „Když jsem procházela dnešním Moravským náměstím, zastihla jsem konvoj. Byla to hrůza. Poblázněné Němky házely na Hitlera hajlujícího v projíždějícím otevřeném voze květiny a omdlévaly. Vtáhly mě do první řady a nemohla jsem se dostat pryč. Zachránil mě odtud až jeden pán,“ přiblížila události žena.

Šokující bylo pro Brňany Hitlerovo vystoupení na balkoně Nové radnice. „Přijímal ho následný starosta Oskar Judex. Byl to Němec a brněnský nacista. Vítal ho tam i buclatý chlapec s červenými tvářemi a děkoval Hitlerovi že se děti konečně nají. Přitom on byl vypasený jako prasátko. To bylo trošku komické, že i Hitler ho poplácal po lících,“ řekla historička Flodrová.

Kvůli příjezdu diktátora přejmenovala správa města na den náměstí Svobody na Hitlerovo.