Dosud málo známá firma Stavnek, kterou vlastní někdejší obchodní společník bývalého tajemníka znojemského městského úřadu Vladimíra Krejčíře, odčerpala za jeho působení na radnici z městské pokladny desítky milionů korun. Na často zřejmě předražené zakázky ji radní oslovovali spolu s dalšími dvěma firmami přímo.

Na firmu upozorňuje i audit hospodaření města v předchozím volebním období, který si dalo vypracovat nové vedení Znojma. Detailnějším rozborem činnosti firmy Stavnek se ale podle neoficiálních informací protikorupční policie nezabývala. Znojemský deník Rovnost však k jejímu nestandardnímu angažmá ve Znojmě získal řadu podkladů. Celou věc již navíc oznámil i na státní zastupitelství.

Přestože se vyšetřování „kauzy Krejčíř“ chýlí ke konci, v nynějším spisu není o společnosti Stavnek zmínka. „Do konce měsíce bude vyšetřování ukončeno a v prvních týdnech v únoru dáme výsledky vyšetřování a shromážděné důkazy k prostudování obviněným. Policie mi potom předá spis s návrhem na podání obžaloby a já po jeho prostudování buď podám obžalobu, nebo vyšetřování zastavím. Předpokládám, že k tomu dojde v únoru. Spis je velice obsáhlý a obviněných je hodně,“ shrnul dozorující státní zástupce Ivan Hrazdíra.
Jediným majitelem společnosti Stavnek, která ve Znojmě účelově sídlila právě jen v době Krejčířova „panování“, je Jan Juránek z Brna. Ten se právě s Krejčířem zná již z dřívějšího společného působení v brněnských firmách Vermina a Dual – Stavební firma.
Firma Stavnek byla podezřele často mezi přímo oslovenými třemi společnostmi při řadě zakázek. Sama přitom nemá ani webové stránky. Od července 2006 až do svého přesunu do Znojma na začátku roku 2007 měla dokonce na vlastní žádost zrušené živnostenské oprávnění na „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“.

„Moje firma byla oslovena, ale to je tak všechno. Kvůli spolupráci se na nás obrátil například ředitel Správy nemovitostí pan Šeda. Nevím o tom, že bychom v případech, kdy jsme byli spolu s dalšími firmami osloveni přímo městem, vyhráli vždycky my. Odmítám, že bychom zakázky získali díky tomu, že jsem se znal s Krejčířem. Jestli to bylo z jeho strany ovlivněné, to nevím,“ reagoval na dotazy Deníku Juránek.
Mezi třemi firmami, které radnice za starosty Petra Nezvedy opakovaně oslovovala, byly kromě Stavneku ještě společnosti Komab a Tezna.
Výběr firem k oslovení měl na starosti právě tajemník Krejčíř. Ten pak také jako první spolu s dalšími dvěma svými podřízenými otevíral obálky. V prvním roce svého působení na radnici Krejčíř ještě předkládal radním k posouzení kompletní nabídky firem tak, jak je samy poslaly. Tato praxe však po zhruba roce skončila a tajemník začal nosit radním na stůl už jen papír, který sám po otevření obálek sepisoval, se jmény firem a jejich cenovými nabídkami.

Firma Stavnek a její práce pro město Znojmo.

Dnes je prakticky nemožné zjistit, zda částky na papíře, který Krejčíř předkládal radním, skutečně odpovídaly nabízeným cenám. Doklady má totiž u sebe protikorupční policie.

Auditor ve své zprávě pro nové vedení města ovšem upozorňuje na dělená a opakovaná zadávání zakázek určitému okruhu firem na Správě nemovitostí. Konkrétně jmenuje Pozemní stavby, J.V.S., H+M, Remaplast a právě Stavnek. Toho při svých stavebních zakázkách oslovuje přímo i město Znojmo. Stavneku přitom sekundují firmy Komab a Tezna. Za tři roky práce pro město a Správu nemovitostí města Znojma (SNMZ) si Stavnek přišel podle dostupných dokumentů dohromady minimálně na sedmačtyřicet milionů korun.

O propojení tajemníka Krejčíře a jednatele firmy Stavnek Jana Juránka údajně nevěděl tehdejší starosta, Krejčířův nadřízený a současně kamarád Petr Nezveda. „To opravdu nevím, to je pro mě novinka. O výběru a oslovování firem rozhodoval tajemník a úředník dotyčného odboru. My jsme pak schvalovali vítěze na základě předložených cen,“ shrnul Nezveda.

Tezna

Firmou, která při přímém oslovování firem znojemskou radnicí hrála pravděpodobně roli „křoví“, byla společnost Tezna. Tu založila v lednu 2009 Barbora Kališová z Brna jako společnost s ručením omezeným a s vkladem dvě stě tisíc korun. Její sídlo umístila na Vídeňskou ulici 35 ve Znojmě. Už měsíc po jejím založení ji spolu s firmami Stavnek a Komab oslovují znojemští radní s tím, aby podala nabídku na veřejnou zakázku na opravy městského domu Velká Mikulášská 18.

Uspěl sice Stavnek, Tezna ale zřejmě jako satisfakci dostává prakticky okamžitě menší zakázky na Správě nemovitostí a majetku a to bez jakýchkoliv předchozích profesních zkušeností. Už v dubnu, tři měsíce po svém založení tak vystavuje první čtyři faktury na celkovou částku dvě stě třináct tisíc korun. Během roku 2009 dělá Tezna „křoví“ i při dalších veřejných zakázkách na radnici, jejichž vítězem se ale jako v předchozím případě stává firma Stavnek. Jedná se například o výměnu oken a opravu fasády na Velké Mikulášské 10 s vítěznou cenou za téměř jeden milion korun či opravu fasády na Dolní České 39 rovněž skoro za milion.

V prvním roce své činnosti Tezna vedená Barborou Kališovou vyfakturuje nakonec SNMZ celkovou sumu přes tři miliony a šest set tisíc korun. Obdobnou částku pak předkládá i finančnímu úřadu ve svých účetních výkazech přístupných v elektronickém Obchodním rejstříku. Jinou práci než pro SNMZ tak za celý rok prakticky nedostala. Z daňového přiznání je dále zřejmé, že na zakázky v celkové hodnotě tři miliony a šest set tisíc korun musela sama nakoupit materiál za pouhých tři sta deset tisíc korun. Zato za služby zaplatila dva miliony a dvě stě tisíc korun. Z toho vyplývá, že si na drtivou většinu zakázek, ne-li na všechny, najímala další firmy či živnostníky. Pak je otázka, proč si Správa nemovitostí nenajala na konkrétní práce přímo firmy, které je prováděly a jejichž cena byla jistě nižší.

Osobní náklady vyčíslila Kališová v daňovém přiznání za rok 2009 částkou tři sta osmdesát tisíc korun, a firma si tak v prvním roce činnosti mohla připsat zisk před zdaněním ve výši dvě stě osmdesát tisíc.

Nastavený systém pokračuje i v roce následujícím, kdy dostává Tezna od Správy nemovitostí zakázky v celkové výši dva miliony a devět set tisíc korun a končí až v roce 2011 s roční vyfakturovanou sumou přes milion a tři sta tisíc korun. Datum vystavení poslední faktury zní na devátého června.

V té době odevzdává auditor novému vedení města Znojma svou závěrečnou zprávu, ve které označuje právě Správu nemovitostí města Znojma za organizaci s největším počtem chyb a s opakovaným a neprůhledným zadáváním veřejných zakázek.

Čtyři měsíce nato končí ve své funkci ředitel SNMZ Lubomír Šeda, firma Tezna jen necelý měsíc předtím stěhuje své sídlo mimo region, do malé vesničky Přibyslavice u Velké Bíteše.

Deníku se Barboru Kališovou na nové adrese nepodařilo zastihnout. Na místním obecním úřadě o ní sice vědí, nikdo ji ale osobně nezná. „Vím, že se sem nedávno přestěhovala, ale jestli se tu vůbec zdržuje, to netuším,“ řekla Hana Kvasnicová ze sekretariátu radnice.

Více štěstí měl Znojemský deník Rovnost s firmou Komab. Ta sídlí v Pohořelicích a skutečně se zabývá podnikáním ve stavebnictví. „Už si ale nevybavuji, že bychom nějaké nabídky na konkrétní zakázky do Znojma posílali. Je to už pár let. Vím ale jistě, že jsme tam nikdy nic nevyhráli,“ shrnul jednatel firmy Pavel Urbánek.

Komab

To potvrzuje i nynější mluvčí města Renáta Bártová. „V letech 2007 až 2011 nebylo firmám Komab ani Tezna z prostředků města nic uhrazeno,“ sdělila stručně. Příjmy firmy Tezna totiž plynuly výhradně ze Správy nemovitostí.

Na radnici přitom v komisi pro otevírání obálek ve všech případech seděl tehdejší tajemník města Vladimír Krejčíř spolu s právničkou Márií Vajsovou a personalistou Jiřím Vystrčilem. V komisi pro posouzení a hodnocení nabídek pak zasedali tehdejší radní v čele s exstarostou Nezvedou. Rada také vždy nakonec doporučení výběrové komise odklepla.

„Ve většině případů byla zadávací dokumentace připravena vágně, bez bližší specifikace předmětu plnění a často bez stanovení hodnotících kritérií. Je zcela zřejmé, že členové komise postupovali při hodnocení nabídek zcela nestandardně. Nicméně jako členové komise a následně jako členové rady nabídky zhodnotili, vybrali nejvýhodnější z nich a na zasedání rady ji pak i schválili. Z popsaného jednání auditor nemůže vyloučit, že by členové rady města nemohli být vystaveni i trestněprávní odpovědnosti ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení,“ shrnul v závěrečné zprávě auditor.

Z majitelů znojemských stavebních firem zná přitom firmu Stavnek jen málokdo. Při opravě radniční pasáže za více než deset milionů korun ale spolupracovala s Pozemními stavbami Miroslava Šimečka. Toho za uplácení stíhá protikorupční policie právě v kauze Krejčíř. „Rekonstrukce pasáže na Obrokové ulici se skládala ze dvou samostatných akcí, na každou zvlášť byla zpracovaná samostatná projektová dokumentace. Opravu fasád arkádového dvora prováděla firma Stavnek za čtyři miliony a osm set tisíc korun bez DPH, stavební úpravy dělaly Pozemní stavby za částku téměř šest milionů korun bez daně,“ sdělila mluvčí města Bártová.

Dělení zakázek

Otázkou je, zda v tomto případě, ale i v řadě dalších nedošlo k porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, jak na to ostatně upozornil i audit města Znojma za minulé volební období. „Zákon o veřejných zakázkách zakazuje dělení veřejných zakázek tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod limity vymezené v Zákoně o veřejných zakázkách, to znamená pod částku šest milionů korun na stavební práce,“ píše ve své závěrečné zprávě auditor.

Zakázky se přitom dělily jak přímo na radnici, tak i na Správě nemovitostí. „Z hlediska odpovědnosti je možné uvažovat předně o zodpovědnosti ředitele Správy nemovitostí, kterému zjištěná pochybení zejména při dělení veřejných zakázek mohou být kladena za vinu. Ve všech případech dělení zakázek ředitel Správy nemovitostí odkazoval na pokyny bývalého tajemníka Krejčíře,“ upozornil auditor.

Otázkou zůstává i cena, jakou město či SNMZ za jednotlivé zakázky platily. Podle zprávy auditora mohly být totiž finální sumy výrazně nadhodnoceny. „Auditor si nechal u odborníka na stavebnictví prověřit rozsah a cenu prací souvisejících s výměnou střechy ve Studentské ulici. Práce byly prováděny společností Stavnek. Ke smlouvě je přiložen položkový rozpočet, ze kterého vyplývá, že náklady za přesun suti a vybouraných hmot činily částku ve výši přes šest set tisíc korun z celkové odměny za dílo ve výši tři miliony a tři sta tisíc korun. Jak vyplývá z rozpočtu, náklady na přesuny hmoty jsou také uvedeny v dalších položkách rozpočtu. Nelze tedy vyloučit, že náklady za přesun hmot byly fakturovány dvakrát,“ napsal do své zprávy auditor z advokátní společnosti KŠD Šťovíček.

Předražené ceny

Podle odborníka by přitom cena za přesun všech hmot na obdobné stavební akci neměla přesáhnout částku sto tisíc korun. „Pokud bychom z tohoto názoru vycházeli, pak na jedné stavební akci mohla Správě nemovitostí vzniknout škoda ve výši asi půl milionu korun,“ dodal auditor.

Přemrštěnou cenu si Stavnek naúčtoval třeba i za rekonstrukce střech na ulici 17. listopadu. Za pouhou výměnu latí a tašek včetně dalších menších prací na dvou sousedících střechách na domech číslo 3 a 5 naúčtovala firma Správě nemovitostí dohromady přes čtyři a půl milionu korun (2,26 mil. a 2,38mil. Kč).

Znojemský deník Rovnost nechal pro srovnání zpracovat kalkulaci na stejnou zakázku od renomované stavební firmy. Zatímco firma Stavnek si napočítala za opravu střechy na domě číslo 5 na ulici 17. listopadu téměř dva miliony a čtyři sta tisíc korun, reálná cena zní na částku zhruba pět set padesát tisíc korun.

Jen na této relativně nevelké zakázce tedy mohla Správa nemovitostí přijít minimálně o jeden a tři čtvrtě milionu korun.

V této souvislosti pak nepřekvapí, že podle auditu Správa nemovitostí soustavně neprováděla kontrolu rozsahu skutečně provedených prací, jejich souladu s položkovými rozpočty obsaženými ve smluvní dokumentaci, ani skutečnou kontrolu postupu prací a jejich kvality.

Problémem by tak nyní mohly být i poskytnuté záruky na stavby provedené firmou Stavnek. Ta ve svých smlouvách standardně nabízela záruku na dobu tří let. U posledních prací pro město, kupříkladu u rekonstrukce radniční pasáže, vyprší záruční doba Stavneku až v roce 2013.

Už dnes přitom firmu nejde bez větších potíží sehnat. Nemá webové stránky a její sídlo je podle obchodního rejstříku v části Starého Petřína nazvané Nový Petřín. Tam společnost od září sídlí v chalupě, kterou její majitelé nabízejí k pronájmu.

Na základě svých zjištění podal Znojemský deník na státní zastupitelství trestní oznámení pro podezření z trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku či jiného trestného činu. Policie by se tím měla začít zabývat v příštích dnech.