Mláďatům české zoo prospívají: narodil se vzácný šimpanz, lenochod i lama

Kriticky ohrožený lidoop

Mládě šimpanze hornoguinejského (na snímku) se na konci února narodilo v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava. Podobný odchov je vzácný, v loňském roce se v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA)narodilo pouze sedm mláďat tohoto kriticky ohroženého lidoopa. Početnost divoké populace je odhadovaná na 18 tisíc až 65 tisíc jedinců. V rámci Evropy žije v lidské péči jen přibližně 250 jedinců.Velký chovatelský úspěch měli také v Plzni. Samička šimpanze učenlivého byla v tamní zoo prvním mládětem roku 2020. V České republice jsou odchovy šimpanzů v posledních 20 letech ojedinělé.

Překvapení pro návštěvníky

Přímo před udivenými návštěvníky Safari Parku Dvůr Králové se narodilo v srpnu hroší mládě. Samice hrocha obojživelného Mona ho porodila přímo do vody přírodního jezera v letním výběhu. Hrošice mládě z hloubky odtlačila na písčinu. Porody do vody jsou u hrochů relativně běžné, mláďata dokonce přímo pod vodou umí také sát mateřské mléko. V létě se hrošík narodil také v ostravské zoologické zahradě. Mládě hrocha po narození váží pětatřicet až padesát kilogramů.

Mládě orla vypadlo z hnízda. Zachránil ho pozorný kolemjdoucí

Nejbarevnější opička

Opička langur duk jménem Yai porodila v Zoo Chleby v březnu mládě. „Yai přivedla na svět nejkrásnější a nejbarevnější mládě. Je to její druhý potomek a třetí chlebské languřátko. Jsme na ni nesmírně hrdí,“ uvedli zástupci Zoo.

První dva přírůstky se narodily v létě a na podzim před dvěma lety. Chlebská Zoo je v současnosti jedinou evropskou zahradou, která tyto na chov velmi náročné primáty chová. S jejich chovem začala v srpnu 2016.

Mlsoun mravenců

Ve zlínské zoo patřilo mládě mravenečníka velkého k prvním letošním mláďatům. Sameček se narodil 4. ledna a stal se v pořadí třetím mládětem v historii chovu. Dlouhých třináct let čekali chovatelé ze zlínské zoo na mládě mravenečníka čtyřprstého. Mládě přišlo na svět letos v říjnu a díky starostlivé péči samice Elišky zdárně prospívá.

 Zlínská zoo chová tyto drobnější mravenečníky od roku 2007. „Mravenečníky čtyřprsté objevíme ve 23 evropských zoo. Za uplynulých 12 měsíců se však v Evropě podařilo odchovat pouze 5 mláďat, je to tak opravdu mimořádný chovatelský úspěch,“ přiblížila zooložka Markéta Horská. Mládě při narození vážilo 360 gramů.

Také v zoologické zahradě v Liberci se v únoru poprvé narodilo mládě mravenečníka velkého (na snímku). Druh, který patří k ohroženým vyhynutím ve střednědobém období, chová zahrada od roku 2017, kdy získala samce z Maďarska. O rok později ho doplnila samice. Mládě je pro liberecké chovatele úspěchem, jeho narození ale neplánovali. Když upravovali expozici mravenečíků, museli dát zvířata k sobě… a nečekaným následkem je rozkošné mládě.

Jak moc škodí vlk? Odpověď nabídnou pevná data

Smetanoví sourozenci

Čtyřčata lva jihoafrického přišla na svět v hodonínské zoologické zahradě na konci léta. Lvíčci smetanově bílé barvy měli u prvního vážení asi 2 kila. Lvy jihoafrické chovají v Hodoníně od roku 2013. Tehdy byl přivezen osmiměsíční samec pocházející z parku v Jihoafrické republice. Za měsíc za ním z polského Safari parku přicestovala samička. První živá mláďata se jí v Hodoníně narodila před dvěma lety. Mláďata později našla nový domov v zoo v litevské Klajpedě.

Za několik minut venku u mámy

Mládě vzácné lamy vikuně, přišlo v děčínské zoo na svět na konci ledna přímo před zraky návštěvníků. „Porod proběhl naprosto hladce během několika minut. Mládě bylo hned po narození vitální, stavělo se na nohy a dožadovalo se mateřského mléka. Matka se o něj vzorně starala,“ uvedl tehdy tamní vrchní chovatel Petr Haberland.

Chovu vikuní se děčínská zoo věnuje už od roku 1998 a v roce 2004 se stala první českou zoo, které se podařil odchov tohoto druhu. Vikuňa je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Je známá pro svou kvalitní srst, jejíž vlákna jsou jemnější než kašmír a přitom jsou velmi pevná. Právě kvalitní kůže a vlna přivedla vikuně na pokraj vyhubení. Vikuňa dokáže vyvinout rychlost až 60 km/h.

Dvě holky

Slonům indickým se dařilo v pražské zoo. Jedna sloní holčička se tam narodila na konci března a druhá v květu.

Hrbatá krasavice

Lili je samička velblouda dvouhrbého, která na svět přišla ve zlínské zoo na konci února.  Velbloudi dvouhrbí, kterým se také říká drabaři, se ve zlínské zoo poprvé objevili v roce 1976. Během následujících let se skupina několikrát proměnila, vloni se navíc velbloudi přestěhovali z asijské oblasti do výběhu v horní části zoo a samec Fico byl zapůjčen pro posílení soukromého chovu. Stávající stádo tak nyní tvoří dospělé samice Jade a Olina (matka mláděte), dvouletá Miluška (mládě z roku 2018) a letošní samička.

Lidé pomáhají zoologickým zahradám. Adoptivních rodičů zvířat přibývá

Velbloud dvouhrbý, tak jak jej známe ze zoologických zahrad, je zdomácnělou formou divokého předka. Divoce žijící velbloudi dvouhrbí se dnes vyskytují jen v poušti Gobi na pomezí Číny a Mongolska. Jejich populace čítá pouze necelých tisíc jedinců, patří tak mezi nejohroženější velké savce planety. Zhruba 1,5 milionu velbloudů je však chováno jako hospodářská zvířata v Afghánistánu, v Turecku, v Iránu, Číně a dalších zemích střední Asie.

Lenivá stvoření

Lenochod dvouprstý se ve zlínské zoo narodil v polovině února. Zahrada chová lenochody dvouprsté od roku 1998, úspěšně odchovala celkem 4 mláďata. Nejpomalejší savci planety obývají ve zlínské zoo tropickou halu Yucatan. V současné době chovnou skupinu tvoří samec, tři samice a měsíční mládě. K dispozici zde mají celý rozsáhlý prostor. Domovinou lenochodů dvouprstých jsou pralesy Jižní Ameriky. Převážnou většinu života stráví na stromech, kde se zavěšeni hlavou dolů živí, spí, páří i vychovávají mláďata.. Na větvích se drží pomocí silných končetin a dlouhých, obloukovitě zahnutých drápů.

Srst mají jako medvědi. V zimě se budou divocí koně v Podyjí pást i ve sněhu

Pohybují se opravdu velmi pomalu, na zem sestupují jen při přesunu na jiný strom nebo k vykonání potřeby. Lenochodi visí hřbetem dolů, proto jejich srst roste od břicha ke hřbetu. V srsti mezi chlupy žijí mikroskopické řasy, které dodávají lenochodům zelenavé krycí zbarvení. Řasy však vyžadují velmi vlhké tropické podnebí, které v zoologických zahradách většinou nelze zajistit. Řasy tak hynou a lenochodi získávají žlutohnědé až šedožluté zbarvení. Lenochodi jsou skvělí plavci, při plavání se pohybují pomocí předních končetin. Patří mezi poměrně dlouhověká zvířata, v lidské péči se dožívají kolem 25 let.